Novinka

Nejvyšší správní soud potvrdil pokutu pro společnost vyrábějící potravinové doplňky

15. 9. 2015, Právo

Společnosti uložil pokutu Státní ústav pro kontrolu léčiv v souvislosti s reklamou na léčivé přípravky Emoxen Gel 50 g a 100 g za to, že po celý březen 2009 nabízela a následně pak do července stejného roku poskytovala 131 lékárnám v České republice dary za nákup určitého množství přípravku. Jednalo se např. o kávovar, cestovní tašku na kolečkách, koupelnovou sadu v dárkové krabici, dalekohled, osobní váhu, kuchyňskou váhu i kosmetickou dámskou tašku. Lékárny lákala reklamním nabídkovým katalogem s názvem „Emoxen Gel – Vyberte si svůj dárek“, který byl průvodním materiálem k uvedené akci zaměřené na „odborníky provádějící výdej léčivých přípravků.“ Dalšího správního deliktu se podle ústavu dopustila tím, že v katalogu bylo o propagovaném přípravku uvedeno: „Obsahuje tzv. akcelerátor, tedy urychlovač vstřebávání, díky němuž působí rychle a silně přímo v místě bolesti či zánětu“. To ústav zhodnotil jako informace, které neodpovídají údajům uvedeným v souhrnu údajů o léčivém přípravku Emoxen Gel.

Kasační stížnost žalobkyně Nejvyšší správní soud nyní zamítl. Podle soudců došlo k porušení zákona o regulaci reklamy, podle kterého „[v] souvislosti s reklamou na humánní léčivé přípravky zaměřenou na odborníky se zakazuje jim nabízet, slibovat nebo poskytovat dary nebo jiný prospěch, ledaže jsou nepatrné hodnoty a mají vztah k jimi vykonávané odborné činnosti“. Uvedené dary ale tuto zákonnou podmínku nesplňovaly.

Žalobkyně namítala, že lze za „odborníka“ ve smyslu zákona považovat pouze fyzické osoby skutečně vydávající léčivé přípravky, a nikoliv právnické osoby a podnikající fyzické osoby, a proto nabízení dárků lékárně, jakožto právnické osobě nemůže být správním deliktem.

„Právě s uvědoměním, že právnické osoby jsou fiktivními útvary, je zřejmé, nakolik byl postup stěžovatelky účelový. Nabízela-li dary formálně lékárnám jako (v některých případech) právnickým osobám, nemohla svou činnost zaměřovat pouze na tyto fiktivní entity ani přímo jim nabízet, slibovat či předávat dary. S přihlédnutím k § 79 odst. 6 zákona o léčivech, podle něhož musí každá lékárna mít ustanoveného nejméně jednoho vedoucího lékárníka, je zaměření postupu stěžovatelky na odborníky zjevné,“ uvádí se mimo jiné v rozsudku Nejvyššího správního soudu.

Podle soudců Nejvyššího správního soudu zákon o regulaci reklamy pojem „odborník“ neomezuje pouze na konkrétní fyzické osoby oprávněné k předepisování nebo výdeji léčivých přípravků.

Nejvyšší správní soud vyšel také z judikatury Soudního dvora, který při aplikaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků nerozlišuje mezi lékárnou a lékárníkem.



Informace k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 10. září 2015 sp. zn. 8 As 204/2014. Celé rozhodnutí naleznete zde.

Sylva Dostálová

tisková mluvčí Nejvyššího správního soudu

 

Zdroj: Internetové stránky Nejvyššího správního soudu

Zpět na seznam novinek oblasti Právo

Přihlášení uživatele